Půjdeme–li opět proti toku času, vyplňuje přibližně období mezi roky 1200 a 600 našeho letopočtu. Ani jedna hranice však není vyznačena ostře. Není to tak, že by přesně od 1. ledna roku 1201 končila doba hradištní a začínal středověk. Středověk v evropském pojetí začal už v pátém století, pádem Západořímské říše. Tato hranice se ale pro vývoj v českých zemích příliš nehodí. Proto byl v archeologickém slovníku zaveden pojem „doba hradištní“. Vznikl podle toho, že v tomto období bylo u nás budováno množství opevněných sídel – hradišť.
Hned v úvodu je třeba poznamenat, že v době hradištní nepatřilo okolí Horní Břízy k hustě osídleným oblastem. Podle starších teorií se někde poblíž mohla stýkat kmenová území Čechů, Doudlebů a Lučanů. Území Lučanů bylo později opanováno Čechy, území Doudlebů pokořili neznámo kdy Charvátci. Tak by se Hornobřízsko stalo dalším pohraničím, tentokrát mezi Čechami, kde vládli Přemys-lovci, a mezi Charvátskem, jehož vládnoucím rodem se stali Slavníkovci. Jestli tomu tak skutečně bylo, se už asi nedozvíme. Dnes se totiž uvažuje o tom, že Slavníkovci byli vlastně jen boční větví přemyslovského rodu.
Jisté ale je, že poblíž jedna hranice skutečně byla, hranice německé říše. V
letech 976 a 992 se totiž připomíná Plzeň jako pohraniční hrad. Odtud až do
Bavorska bylo území nikoho. Neprostupný prales plný medvědů, vlků, zubrů,
nespoutaných lidí a dalších milých potvor.