Hynek Bříza z Čermné

Hynek byl mládenec z chudého rytířského rodu. Nebýt toho, že se mu jeden z předků v kterési bitvě hrdinnou smrtí zasloužil o erb, od obyčejného sedláka by ho nikdo nerozeznal. Žil na rychtě ve vsi Březí. Rychta bylo ale silné slovo. I když Hynek držel úřad rychtáře, jeho sídlem byl obyčejný statek.

Nevděčný úděl je rychtářina, zvlášť v takových zlých časech. V zemi nebyl pořádek ani když král ještě žil. Co by také člověk mohl čekat od člověka, který místo vladaření tráví celé dny s kumpány na lovu a po večerech zdatně prolévá hrdlo. Po cestách bylo všelikých lapků, až hanba povědět, každý si dělal, co ho napadlo. Na klášterním panství byl ale celkem pořádek.

Všechno se změnilo, když vzplála hranice v Kostnici. Lidé reptali na církev i pány, kázalo se chudině o Božím království, konala se velká srocení lidu. Když král pak roku čtrnáctistého devatenáctého náhle mrtvicí skonal, rozbouřený lid už nebylo možno zastavit. I v Březí se objevilo několik reptalů a jejich hlas mocně zesílil, když se v blízké Plzni na čas usadily ozbrojené houfy kališníků. Rychtář Hynek Bříza z Čermné měl plné ruce práce, aby udržel mezi lidmi alespoň jakýs takýs klid. Pokuty ale nezabíraly, takže nakonec musel ty nejhorší buřiče poslat do chládku. Vězení v Kralovicích je pevné a nevlídné.

Zdálo se, že se Plzeň stane baštou husitů, prý vyvoleným městem Slunce. Po spravedlivějším světě prahnoucí chudina se sem stahovala ze všech koutů. Houfy utrakvistů den ze dne sílily. A co hůře, bojovný lid bylo zapotřebí živit a vydržovat. Plzeň byla brzy vyjedena a tak na přítomnost husitů doplácely okolní vesnice, nejhůře pak ty, jež spravovala katolická vrchnost. Přepadání sedláků a loupežné nájezdy byly na denním pořádku. I v Březí se loupilo. Koubovi ukradli v noci dvě kravky, Vávra Fakan přišel při cestě z nedělní mše o šubu i boty. Doplazil se domů šeredně pobitý a ještě mohl být rád, že nevypustil ducha. Rychtář Hynek nemohl nic dělat. Copak má vojsko, aby mohl ohlídat všechny cesty ke vsi?

Toho mrazivého zimního dne přiběhl do vsi Trnovský slouha Matěj a už z dáli volal: „Pan Bohuslav dostal prý u Nekměře na frak! Hynek z Nekměře už není mezi živými a husiti boří tvrze a zapalují fary!“V rychtáři hrklo: „Nevíš, kudy táhnou?“

Odpověď ho ale nepotěšila. „Vracejí se k Plzni podél Bělé.“

Hynek honem vyběhl nahoru na pole, zvané „Korunka.“ Byl tu nejlepší výhled do kraje. Severozápadním směrem se táhlo říční údolí. Za jasného dne bývalo odtud vidět hned několik za sebou jdoucích vesnic, ba i hrad v Bělé. Dnes ale byla obloha nevlídně zatažená. Přesto rychtář spatřil v dálce husté dýmové sloupce z několika požárů. Hořelo v Bučí, snad i v Krašovicích. Zatímco se rychtář díval z čermenských „Hor“, k obloze začal stoupat další, mohutný sloup dýmu. Nebylo pochyb, hořela Trnová. „Honem schovat peníze,“ blesklo mu hlavou. Měl v truhlici pokuty, vybrané od sedláků a schraňované už od sv. Havla. Třetina byla podle práva jeho, zbytek patřil vrchnosti. Je to celé jmění, skorem šest kop grošů...

Na březskou náves dojelo několik vozů, obtížených kořistí. V čele jeli dva muži na koních. Jeden z nich byl už dosti starý a přes oko se mu táhla černá páska. Hynek Bříza už na ně čekal u vrat rychty. „Ty jsi zdejší rychtář?“ zeptal se ten mladší, zřejmě velitel. „Tak jest,“ nesnažil se Hynek zapírat. „Slyšel jsem, že nechceš slyšet Boží pravdu a nestrpíš mezi svými lidmi přijímání pod obojí způsobou,“ řekl výhružně. „Prý jsi všechny hříšníky náležitě pokutoval. Pověz kde máš peníze a nechám tě žít.“ Hynek stál na návsi sám. Sousedé byli zalezlí, ani nos nevystrčili ze dveří. Přesto se nezalekl. Sáhl po meči a pravil: „Jestli chceš proviant, nalup si ho. Dobrovolně ti nedám ani zrníčka. A peníze nemám. Vrchnost si pro ně poslala už minulý týden. Báli se, že když budou čekat až do Jiřího, nezbude na ně nic.“ Velitel se dal do smíchu. „Odvaha ti věru nechybí. Ale proviantu máme tolik, že už ho není kam naložit. Podívej se,“ řekl a ukázal na vrchem naložené vozy. „O dnešní bitvě se bude ještě dlouho vypravovat.“

Starší muž až nečekaně hbitě seskočil z koně a popošel k rychtáři. Pohled jediného oka jakoby pronikal až do duše. „Potřebujeme peníze. Vydržovat zbrojnou chasu něco stojí. Tak už nás nezdržuj a dojdi pro ně. Máme dobré zvědy a víme, že vrchnost ještě žádné pokuty nedostala.“ Hynek tasil meč a to byla jeho osudná chyba.

Ještě stačil říct Už ani....

...krok už nedopověděl.

Kterémusi z prchlivých bojovníků došla trpělivost a zmáčkl spoušť. Krátká, ale průrazná šipka z kuše přibila březského rychtáře na vrata statku. Meč mu vypadl z ruky, hlava se sklonila k hrudi. „Ty oslí hlavo,“ rozčílil se jednooký na střelce. „Teď už to z něj nedostanu.“ Ozbrojenci vběhli dovnitř. Zpřeházeli věci v síni, vytrhali prkennou podlahu, vyhnali chasu ze světnic, prosmýčili chlívky i stodolu. Peníze ale nenašli. Ze vzteku, že se vzpurným rychtářem nic nepořídil, nechal jednooký před odchodem rychtu podpálit. Pak znovu nasedl na koně a vydal se spolu se svým druhem v čele malé armády vstříc pevným hradbám města Plzně. Ledva bylo vojsko z dohledu, vyběhli sousedé z okolních statků a začali z blízké studny hasit požár. Z rychty toho moc nezachránili, podařilo se jim ale alespoň zabránit tomu, aby oheň přeskočil na okolní stavení. Chasa snesla rychtářovo tělo z vrat a položili ho na trávník vedle zvoničky.

Za týden se konal v Ledcích skromný pohřeb. Své tajemství si Hynek Bříza z Čermné vzal s sebou do hrobu. Dlouho, předlouho nikdo netušil, kam ukryl svůj malý poklad. Hledalo se leckde, nejčastěji v místech staré rychty, ale nikdy se nic nenašlo.

Teprve v roce 1958, při kopání rýhy pro vodovod, se objevil na světle hliněný džbán plný pražských grošů. Bylo to v Čermné, na druhém břehu říčky Bělé. V Západočeském muzeu dnes chovají z tohoto pokladu 354 celých grošů a tři zlomky. Převážně byly raženy na konci vlády Václava IV. Je dokonce možné, že se jedná o husitské ražby, prováděné už po králově smrti s použitím ukořistěných razidel.

V tom případě by příběh o Hynkovi Břízovi z Čermné byl jen smyšlenkou. Co myslíte vy?

Robert Trnka

Hornobřízsko: Skrývaná krása, utajená minulost - Robert Trnka a spol. - ISBN - 80-86596-36-2 - vydáno 2003 - web: Michal Nágr